BATOLATA

Většina rodičů už ví, zda bylo jejich dítě přijato do školky nebo ne. Ačkoliv se září zdá být ještě daleko, je mnoho věcí, které můžete pro své dítě udělat, abyste mu nástup do školky co nejvíc zpříjemnili. V následujícím článku si o nich povíme.

Umožněte svému dítěti kontakt s vrstevníky dávno před školkou

To nejlepší, co můžete pro svého potomka udělat, je postupně ho zvykat na odloučení od rodičů. Naučit ho loučící rituál a vybudovat v něm jistotu, že odloučení není trvalé a maminka nebo tatínek se vždycky vrátí. Start svému dítěti také usnadníte pravidelným setkáváním s vrstevníky. I když vás má potomek v mateřském centru stále za zády, má zde možnost zažít některé sociální interakce, které ve školce bude zažívat běžně. Nechte své dítě, ať si některé drobné šarvátky vyřeší samo, poté s ním o tom můžete mluvit a vysvětlit mu i jiná řešení. Co nejčastěji mu dopřejte volnou zábavu, kterou nebudete organizovat a umožněte dítěti uspořádat si sociální situace po svém. Jakákoliv příležitost ke kontaktu s vrstevníky se počítá. Pokud znáte některé děti, které budou s tím vaším chodit do školky, snažte se jim zprostředkovat možnost potkávat se na hřištích a různých dětských akcích. Bude-li mít dítě ve školce kamaráda, bude se tam určitě cítit lépe. V některých školkách je možné se domluvit, aby kamarádi mohli být spolu v jedné třídě.

Trénování odloučení

Dokud se svým dítětem docházíte do mateřského centra, pořád ho ale nezvykáte na odloučení. Na první odloučení od maminky je výhodné využít prarodičů, které dítě přeci jenom zná. Pokud to nejde a dítě je na matce fixované, začněte tatínkem. Udělejte si pravidelný čas pro sebe, kdy budete postupně na delší a delší dobu odcházet. Váš odchod by měl být ritualizovaný, čímž dáte dítěti jistotu, že jde opět o tu stejnou situaci na jejímž začátku je sice odloučení, ale na konci je zase šťastný návrat maminky. Takový rituál může obsahovat cokoliv je vám blízké: pusinku, pohlazení, básničku. Měl by být vždy stejný.

Trénujte situaci odloučení dopředu, pokud to opravdu nejde a dítě hodně vyvádí, začněte pomalými krůčky.

Postupně prodlužujte dobu nepřítomnosti. Začněte několika minutami a vždy proveďte loučící rituál a řekněte to samé: „maminka se vrátí“. Odejděte na chvilku a vraťte se. Dítě už by mělo mít při nástupu do školky tohle pravidlo zažité (maminka se vždy vrátí), jinak tomu nebude věřit. Postupně prodlužujte dobu odloučení. Nikdy se nesnažte vyplížit, dítě to nepochopí a bude to brát jako zradu. Najednou se rozhlédne po třídě a vyděsí se, kam maminka zmizela.

Nechte své děti pohlídat

Někdy je vhodné využít hodinové hlídání chův, zvláště pokud nemáte možnost se s někým vystřídat. Skvělou příležitostí jak se naučit být bez maminky jsou soukromé miniškolky. Výhodou je menší počet dětí a větší počet učitelek. Vaše dítě zde tudíž může mít zpočátku individuálnější péči a na samostatnost například v oblékání si zvyká postupně.

Některé Domy dětí a mládeže přijímají na kroužky i děti ve věku 2,5 let. Jsou kombinací samostatného kratšího pobytu bez maminky při velmi zajímavé činnosti. Podobně bude probíhat i program ve školce. Děti se v kratších časových úsecích naučí pracovat u stolu a vytvářet něco zajímavého, poslouchat autoritu paní učitelky.

Dítěti říkejte o školce jenom pozitivní věci:

Nestrašte ho a nevyhrožujte mu. Mluvte o tom, co bude ve školce dělat nového a co se naučí. Vyprávějte o školce jako o místu plném hraček, kde si bude celý den hrát s ostatními dětmi. Vyprávějte si spolu a čtěte také různé knížky, které popisují život ve školce. Takovou knížkou je například Chystáme se do školky od Jiřího Šandery, která vyšla v nakladatelství Fragment a seženete ji v Levných knihách. V podstatě by se dítě mělo na školku těšit. Pokud má vaše dítě mladšího sourozence, vysvětlete mu, že ve školce bude mít možnost dělat věci, které by s vámi doma dělat nemohlo, že tam chodí větší děti za odměnu.

Začínáme ve školce

Ráno by nemělo být stresující, proto mějte připravené hromádky oblečení, ale i vaše věci do práce. Dovolte dítěti vzít si s sebou svojí oblíbenou hračku nebo mu dejte nějaký svůj náramek, který si může pohladit ve chvíli smutku. Můžete mu zakoupit speciální školkové oblečení, které potom bude rádo nosit. To si může samo vybrat. Vnitřně se nalaďte na to, že dítěti bude ve školce dobře a že to prostě jinak nejde. Právě jste odevzdali svého potomka do rukou zkušených pedagogů, kteří si s ním budou vědět rady. Dítě, které si zvyká na školku, nebudou mít učitelky na starosti poprvé. Vaše obavy dítě pozná a podle toho se také bude chovat, děti mají schopnost vycítit strach. Ve chvíli loučení aplikujte předem nacvičený rituál a ukončete jej jako vždycky. Nesmlouvejte, neustupujte, odejděte. Řekněte dítěti, že se na něj těšíte, že budete pracovat a ono si bude celý den hrát. Pokud vám rituál loučení nedělá dobře a máte velké obavy, zkuste se domluvit s někým racionálnějším- děti často vyvádějí tatínkovi méně, než mamince. Řekněte dítěti co budete dělat po školce: „ty si teď budeš hrát ve školce, protože máma musí pracovat. Já si tě potom vyzvednu a půjdeme spolu na hřiště“. Nechte dítě spojit si školku a váš příchod jako něco příjemného. Neslibujte ale odměny, aby si dítě nemyslelo, že přežití školky je něco tak nepříjemného, že potom bude muset dostat odměnu jako u doktora.

Mluvte s dítětem o tom, jaké to bylo ve školce, co se mu tam líbí nebo nelíbí. Komunikujte také s paní učitelkou, ptejte se jí jak to dítě zvládalo, jestli a jak dlouho plakalo. Nebagatelizujte dětské obavy a pozorně vyslechněte co vám dítě o školce říká. Zdůrazňujte mu samá pozitiva, která školka přináší. Například spoustu zajímavých hraček a kamarádů, krásné hřiště, možnost tvoření.

Adaptační fáze

Každá školka má adaptační (zvykací) fázi nastavenou jinak. Obvyklé jsou i dlouhé týdny, kdy může docházet maminka s dítětem, ale jsou i školky, které toto příliš nepodporují. Osobně se klaním spíše ke kratší adaptační fázi a snahu zkrátit pobyt maminky ve školce na co nejkratší dobu. Spíše ponechávat zpočátku dítě ve školce velmi krátce samotné, než tam být s ním. Společným pobytem se nutnost budoucí separace většinou nevyřeší, dítě se s matkou cítí dobře a není nuceno být samostatné. Týden by měl ve většině případů na společný pobyt matky s dítětem stačit. Navíc přítomnost rodiče ruší ostatní děti, kterým je to líto. Samozřejmě je napoprvé důležité, aby rodič šel s dítětem dovnitř a neodevzdával jej do neznámého prostředí. Dále ale doporučuji chovat se podle výše uvedených rituálů a postupně prodlužovat dobu samostatného pobytu dítěte. Vybudovat v něm jistotu, že pobyt ve školce je časově omezený a že pro něho vždy přijdete. Delší adaptační fáze je potřeba jen u opravdu vyjímečně citlivých dětí. Většinou se ale nakonec ukáže, že rodiče dopředu netrénovali odloučení a dítě se v podobné situaci ocitá poprvé. Hodně dětí pláče pouze při odchodu do školky a za pět minut si již spokojeně hrají. Pokud ale dítě pláče celý den, je v tom velký rozdíl. Nezlepší-li se tato situace, je dobré navštívit dětského psychologa.

V první adaptační fázi je potřeba vytrvat, nebrat dítě na jeho žádost ze školky, maximálně si pro něj přijít dříve. Dáme-li dítěti najevo, že jde do školky na vlastní žádost nejít, bude to zkoušet znovu a znovu. Vyhovět dítěti můžete až poté, co má tuto fázi úspěšně zvládnutou a bez problémů se od vás dovede odpoutat.

Příprava pracovních návyků a důležitých dovedností

Mnoho dětí přijde do školky a nemá ještě naučené dovednosti, které ve školce bude potřebovat. Naučíte-li dítě některé základní dovednosti dopředu, velice mu to ve školce usnadníte. Některé školky vyvěšují denní řád, takže je dobré se podle něj začít částečně řídit. Chodí-li spát vaše dítě ve dvanáct a vy víte, že ve školce bude spát v jednu, zkuste jej postupně posunout na nový režim. Naučte vaše dítě samostatně se oblékat, trénujte zipy, knoflíky, obouvání bot, jíst příborem.

Některé děti nejsou ani na začátku školkové docházky zvyklé pracovat u stolu, malovat nebo stříhat nůžkami. Během prázdnin toto můžete trénovat. Sedněte si s dítětem ke stolu a v krátkých sekvencích spolu pracujte na nějakém výtvoru nebo obrázku. Soustřeďte se na dokončení. Činnost by měla mít jasně daný začátek a konec. Zkuste se zaměřit tematicky, ne jen na volné čmárání. Pracujte doma s pastelkami, vodovkami i modelínou. Pokud se vám tyto činnosti doma dělat nechce, navštěvujte kroužky nebo mateřská centra, kde se takto běžně pracuje. Čtěte dítěti před spaním pohádky, naučte ho poslouchat mluvenému slovu. Ve školce bude také poslouchat pohádky. Pokud u pohádek nevydrží, začněte básničkami, které bude vaše dítě doplňovat. Některým dětem to usnadňuje přechod k poslouchání pohádek. Možnost aktivně se zúčastnit je více baví.

Introvertní dítě a školka

Každé dítě není z těch, které by nadšeně vyhledávalo vrstevníky. Některé děti jsou introvertně založené rády si hrají samy, mají bohatou fantazii a vnitřní „svět“. Jejich potřeba komunikovat s okolím je menší. Často se potom říká, že takové dítě není ve školce spokojené a šťastné, že se pro něho školka nehodí. Není to ale pravda. I introvertní dítě profituje z vrstevnické skupiny a to i když je pouze pozorovatelem. Fakt, že nemá potřebu se zapojovat neznamená, že neokoukává důležité vrstevnické interakce, že se neučí sociálnímu chování a vnímat emoce druhých dětí. Vysvětlete proto paní učitelce povahu svého dítěte a sami snižte očekávání, že se vaše dítě bude zapojovat. Nenuťte jej k tomu, umožněte mu být šťastným pozorovatelem. Jeho povahu totiž stejně nepředěláte.